Žabiny Brno A vs BK Mohelnice (77:4)
Po delší pauze zaviněné odložením dvou předcházejících zápasů jsme se konečně dočkali prvního ligového zápasu. Bohužel nám na rozjezd soutěže nepřipadl nikdo jiný než jeden z nejlepších týmů republiky Žabiny Brno A, který nám ukázal, že je potřeba dalšího tréninku absolutně ve všech směrech. Zhruba do třetí minuty první čtvrtiny, jsme si mysleli, že zápas bude vyrovnaný a že jsme schopni něco předvést. Domácí tým si vzal time-out a po této minutové pauze se na palubovku vrátil absolutně jiný tým, který nás vrátil nohama na zem. Ano jsme s Mohelnice a Žabinám konkurovat nemůžeme. Najednou jsme byli všude pozdě, přechod na soupeřovu polovinu do osmi vteřin téměř nemožné, a to jsme těmto přechodům věnovali spoustu času a naivně si mysleli, že se můžeme věnovat další fázi útoku. Realita byla - zpět ke kořenům s heslem "hoď a běž", a snaž se aspoň přejít půlku. Tento vývoj zápasu se systémem pasarely a naší nepřesnostmi vygradoval k absolutní rezignaci útoku. Pozitivem byla obrana, která dle obrazu hry zápasu fungovala ve smyslu ne kilo určitě neeee. Nebýt úplně zbytečných chyb, které plynuly s neustálého presu Žabin a docházející fýzi, tak si troufnu říct že to mohlo být ještě o něco méně.
Sečteno podrženo prošli jsme si tím nejtěžším, co nás mohlo na start potkat a když už ne basketově, tak minimálně jako tým jsme obstáli. Odjezd byl smutný, ale již v autě při vytažení svačinek (tousty, šneky, ovoce…) se nálada zlepšovala a s nájezdem na dálnici, už nikdo smutný nebyl a všichni jsme se opět těšili na nedělní další kapitolu naší basketbalové pouti.
Žabiny Brno B vs BK Mohelnice (35:22) - zakončení základ basketbalu
Po sobotní sprše od Žabin Brno A jsme vyráželi ke stejnému soupeři s názvem Žabiny Brno B, které dle předchozích výsledků mělo být vyrovnaným soupeřem. Nálada již při cestě byla výborná a s nakousnutím první svačiny přímo vynikající s doplňujícím zpěvem celého týmu jsme byli přesvědčeni, že výsledek bude v náš prospěch. Bohužel opak byl pravdou, protože za deset minut vstřelit jen jeden koš je na tuto soutěž opravdu málo. X-krát jsme se dostali do zakončení a vždy míč nějakým záhadným způsobem vypadl z obroučky. Když už už to vypadalo na začátku druhého poločasu, že zápas lámeme v náš prospěch a prohráváme jen o šest bodů, tak na nás spadla totální střelecká deka a i kdyby koš ležel na zemi a měl dva metry, tak v tomto stavu by jsme ho stejně netrefili :-). Bohužel tento základ basketbalu nám absolutně nešel a už bylo více než jasné, že drama nebude, a i v druhém zápase nebudeme moci slavit výhru.
Treméři: Petr Dudek, Martin Ševčík
