V jednom posezónním dotazníkovém šetření jedna naše hráčka na otázku „Co ji na basketě nejvíce baví“ odpověděla, že….Cesta autem na zápas :-))). A má recht, stejně jako zpívá tamní kapela Mňága a Žďorp v jedné ze svých písní „I cesta může být cíl“. Přesně v tomto duchu se odehrál náš sobotní zápas s Valmezem.
To nejdůležitější a nejzáživnější si odehrávalo samozřejmě po cestě na zápas. Nutno podotknout, že kdybychom naši cestu streamovali živě na sociálních sítích, tak jsme mohli mít tisíce sledujících. Popřípadě, kdyby nějaký režisér potřeboval námět na telenovelu či reality show, jsme k dispozici s nepřebernou studnicí příběhů, zápletek a dramat.
Po cestě následovaly nudné dvě hodiny v jedné malé tělocvičně ve Valašském Meziříčí, kde se neodehrálo nic podstatného nebo zajímavého.
A pak hurá, zase cesta zpátky domů…a druhé kolo překřikování, štěbetání a drbání. Jak se říká v jednom vtipu o trestankyních, když se po čtyřiceti letech v kriminále loučí větou…“Sejdeme se v úterý a dopovíme si to“…
Pro zájemce, alespoň malé zhodnocení zápasu. Na naší straně hodně moc driblinku, crossoverů a ztrát v pravém rohu hřiště. Sobeckost a lakomost na míči. Na straně soupeře hodně moc běhání, rychlých nahrávek a zakončení bez obrany. Nic co by stálo za větší pozornost ;-).
Basket Valmez – BK Mohelnice – 104:39 (18:8; 51:20; 79:28)
Body: Navrátilová 10, Lávičková 10, Kučerová 7, Gürbüz 5, Šafářová 4, Stárková 3, Veselá, Mekysková, Macháčková a Jořenková bez bodu.
Šestky (10/20; 50 %): Lávičková 4/10, Gürbüz 3/4, Šafářová 2/4, Stárková 1/2.
Trojky 1: Kučerová 1.
Trenéři: Jan Macháček, Petr Kučera
