Zápasem proti Přerovu jsme pro tuhle sezónu ukončili naše vystupování před domácími fans a jednalo se o další z bitev Davida s Goliášem. Zatímco Přerov je i díky většímu počtu odehraných zápasů na prvním místě a ladí formu na Final4, tak my válčíme na chvostu tabulky a snažíme se zabránit pádu na úplné dno. Kdo by ale v zápase tipoval nějaký předvelikonoční vylágoš, tak nejspíš nechal vydělat Tipsport. I přesto, že jsme se museli obejít bez dvou věží Machyse s Borisem, kdy první vyrazil za basketem a nákupem krovek do Polska a druhý se vinou zranění dál rozpadá, tak tým se vyhecoval k důstojnému domácímu rozloučení 73:94.
Velkou měrou se na našich bodech zas podílel Laďa, který po střelecké hibernaci na UP nasázel 25 bodů a už se zase směje. Absentující pivoty pak nahradil pod košem nováček Kuba Heinrich, pro kterého to byl vůbec první zápas a 4 body začal stíhací jízdu v klubových střeleckých statistikách. Velkou radost máme taky z vlčáka Šimona, který se krom klasicky dobré obrany tentokrát kousl i v útoku a zatím jen lehce poodkryl, co v něm dřímá za zvíře. Ne tak lehký poprask však svým výkonem už způsobil mezi skauty profi klubů, kde začaly okamžitě padat hromadné výpovědi za to, že sílu spícího Vlka nedokázali odhadnout dřív a co teď, když ihned po zápase Šimonova cena na transfer marketu vyletěla rychlejc než bitcoin. Budiž skautům útěchou, že my naše odchovance stejně neprodáváme. Samotný zápas se pak odehrával v duchu all stars, kdy na obou stranách dominovaly spíše útoky a u jednoho z týmů doprovázené i smeči a trojkovou smrští. Nutno dodat, že i navzdory prohře jsme z ofenzívního pojetí nakonec vyšli vítězně zase my, kdy jsme Přerov dokázali ubránit pod hranicí 100 bodů a sami jsme útočili na sezónní střelecký rekord 76 bodů ze zápasu proti Lipníku. Tady jen malá výtka k Šimonovi. Někdo se možná v posledních vteřinách zápasu při jeho střele za 2 body divil Laďovu panickému křiku „Néééé“ v domnění, že se Laďa bojí možné obdržené stovky. Pravdou však je, že k pokoření našeho střeleckého rekordu jsme potřebovali vstřelit trojku s faulem, a proto ten křik. Ale Šimon jakožto mladý hráč má ještě celou kariéru před sebou a příště si ty statistiky určitě už pohlídá.
Posledním domácím zápasem pan Kácha pro tuhle sezónu Mlýnskou definitivně uzamknul, ale pokud jsou tu nějací mladší čtenáři, tak prosíme opatrně. To definitivní uzamčení se týká jen našich basketů, hlavní vchod do školy zůstává stále otevřený, ať pak ve sborovně nemusíme vysvětlovat vaše absence ve stylu „baskeťáci ale říkali….“. K těm teenagerům ještě poznámka a zároveň respect ke koučům Machyse s Kučisem, jejichž holky U17 nám během zápasů pomáhají u stolku se zápisem a tentokrát jim asistovali Gruntis s Borisem. Zatímco Gruntis už do poločasu hlásil zdárné vyřešení záhady dvou tlačítek na přepínání 24 a 14s a Borisovi na světelné tabuli furt stál čas, neseděly body nebo fauly, tak Helen Gurbuz s Adélou Navrátilovou během psaní zápisů stíhaly surfovat na mobilech, vykládat si vtipy a ještě ty dva „pomocníky“ hlídat. Coaches, jestli tuhle hyperaktivitu máte u svých U17 normálně a stíháte to ukočírovat, tak by se krom republikového titulu mohly do mohelnického basketu zase vrátit klidně i smeče.
V závěrečném kole nás ještě čeká výlet k ševcům do Zlína, kde se našupaní krovkama pokusíme uplatnit Machyho baskeťácké poznatky z Polska, a pak už se tým přesune k nabírání fyzičky na fotbálky na umělce. Díky všem fans za celoroční podporu a na podzim zas….
Mohelnice – Přerov 73:94 (10:28; 31:56; 55:80)
Body: Kavřík 25, Mikulášek 13, Hopjan 9, Vlk 8, Drlík 6, Teltscher 5, Heinrich 4, Kučera 3.
Šestky 14/11: Kavřík 4/4, Mikulášek 4/3, Teltscher 4/3, Hopjan 2/1.
Trojky 4: Kavřík 3, Kučera 1.
Sííí ya pod bezednými koši
