Klub

Účelem Basketbalového klubu Mohelnice z.s. je vytvořit optimální podmínky pro provozování basketbalových sportovních aktivit a činností s tím souvisejících, zajišťovat sportovní činnost svých členů, organizovat jejich sportovní vyžití ve všech kategoriích, zejména se zaměřením na sportovní růst dětí a mládeže v basketbalu.

Smyslem naší činnosti je poskytnout dětem kvalitní náplň volného času a pohybový rozvoj pod vedením zkušených a kvalifikovaných trenérů, umožnit jim sportovní vyžití včetně účasti v organizovaných soutěžích.

Basketbal a jeho všestrannost může být přesně to pravé pro Vaše dítě nebo také dobrá přestupní stanice pro další sport.

Desatero hráče

1. Důvěřuji svému trenérovi a dbám jeho rad.
2. Basketbalový trénink vždy absolvuji s maximální koncentrací a úsilím. Čas zde strávený je pro mě přínosem, nikoliv ztrátou.
3. Ctím své rodiče. Vděčím jim za to, že mě přivedli k basketbalu a že mě při něm podporují.
4. Nikdy, ani v zápalu boje, nenapadnu či úmyslně nezraním svého soupeře. K soupeři se chovám tak, jak očekávám, že se on bude chovat ke mně. Ve hře soupeř, po zápase kamarád.
5. Co není moje, mi nepatří. Druhými zapomenuté věci odevzdám vždy trenérovi.
6. Pro basketbalové zájmy nebudu nikdy zanedbávat své školní povinnosti.
7. Nikdy a nikde nebudu pomlouvat, posmívat se či jinak zneuctívat své, či soupeřovy hráče.
8. Ve všech utkáních, za jakéhokoliv stavu, se vždy budu ze všech sil snažit podat co nejlepší výkon.
9. Od svého trenéra dokáži přijmout jakoukoliv kritiku. Ať již jde o výkon v utkání, či jen v tréninku.
10. Své rodiče budu nabádat k slušnému povzbuzování. I basketbal je totiž jenom hra!

Desatero trenéra

1. K dětem se chovám slušně, uctivě a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
2. Dětem jsem přítelem a kamarádem, něco jako druhým rodičem. 
3. Smysl fair play ctím jako základní pravidlo tréninku a výchovy. 
4. Dbám na to, aby zdraví mých svěřenců bylo vždy na prvním místě.
5. Děti vedu za výhrou. Zároveň však vím, že prioritou je rozvoj hráčů/hráček, a to jak individuální, tak týmový, a ne vítězství v jednom utkání nebo turnaji.
6. Děti vedu k úctě k rozhodčím, soupeři, fanouškům a příznivcům. 
7. Na utkání i na trénink chodím včas. To samé vyžaduji od svých svěřenců.
8. Rodiče svých hráčů/hráček pravidelně informuji o dění v družstvu, plánech a zápasech. Nedovolím, aby mi do utkání kdokoliv z rodičů zasahoval. S dětmi trávím hodně času a jako hráče/hráčky je znám určitě nejlépe.
9. Dbám na zvyšování své trenérské kvalifikace.
10. Na své svěřence nekřičím, vše jim dokáži podrobně vysvětlit. Za každé situace jsem jim vzorem.

Desatero rodiče / fanouška

1. Ctím trenéra svého týmu, neradím mu a nepokřikuji na něj. On je ten, kdo zná své hráče/hráčky nejlépe. Pokud mu chci něco sdělit, řeknu mu to v klidu, mezi čtyřma očima.
2. Den zápasu je pro mě i mé děti svátkem. Sprostá či vulgární slova zapomenu doma, basketbal je totiž sportem inteligentních lidí.
3. Jsem rád, že já a mé děti mohu být součástí týmu a basketbalové rodiny.
4. Vždy budu fandit slušně a fair.
5. Nikdy nevstoupím do hlediště v podnapilém stavu.
6. Nebudu sprostě pokřikovat na rozhodčí, na hráče/hráčky či trenéra soupeře.
7. Výhra mého týmu je sice důležitá, ale jsou mnohem důležitější věci. Utkání je součástí tréninkového procesu, nikoliv vrcholem, který je potřeba za každou cenu zdolat.
8. K fanouškům soupeře se chovám korektně.
9. Jsem basketbalovým přítelem, nikoliv nepřítelem.
10. Nikdy nevbíhám do hřiště, nijak nezasahuji do průběhu utkání.