Sezóna se nám zápasem proti béčku Zlína překlápí do své druhé půlky a my jí jubilejní desátou prohrou, tentokrát 64:82, suverénně letíme bez poskvrny vítězstvím. Navzdory tomu že mlaďoši ze Zlína přijeli jen se 6 playery, což mohlo lehce zavánět podceněním, jsme se dokázali držet jen do poločasu, protože ve 3. čtvrtině přišel náš klasický blackout a po 7 minutovém úseku 2:16 bylo hotovo. Zlíňáci sice dominovali ve všech herních aspektech, ale zároveň jde vidět, že se jedná o velmi mladý tým, který v jiných aspektech hry ještě potřebuje dozrát. Přijet v 6 hráčích je snad ten nejhorší možný počin a hrubé porušení basketbalového kodexu, což určitě neuniklo delegátovi FIBA a může mít ještě dohru. Vždyť zatímco si 5 playerů užívá na hřišti basket, s kým si má ten sirotek na lavce, sám napospas v cizím městě, povídat? Basket má být ve všech ohledech především týmová hra a aspoň v našem týmu se tomuto společenskému faux pas s počtem hráčů snažíme za každou cenu vyvarovat. Ale to jsou holt zkušenosti.
Ale není se co divit. Většina zlíňáků jsou ročník narození 2000 a mladší, což zároveň některým našim playerům zaselo pochybnosti, jestli máme proti této omladině vůbec šanci vyhrát. Dlouho jsme marně hledali chybu v nás, nakonec se nám ale podařilo skutečného viníka naštěstí nalézt jinde. Z trochou nadsázky by se totiž dalo říci, že jsme vlastně obětí své doby. Když jsme byli ve věku kolem 20 let my, tehdejší postarší pivoti si nás svými parádními bříšky šťouchali zleva doprava, oběhnout je nešlo, a když už jste si mysleli, že jste jim konečně vzali balón a poběžíte do útoku, tak se na vás ten mastodont tázavě podíval, proč ho držíte za břuch. Komu se tenkrát váha nepřehoupla přes metrák, mazal místo na hřiště do masnýho krámu pro prejt a makal na sobě. Ale dnes? To je furt samej zdravej životní styl, nesmaž to na sádle a radši použij oliváč, nepij tu kofolu a dej si vodu, na snídani žádnej hemenex, ale nasyp si pěkně cereálie, do toho různé aplikace na počítání kroků a spálených kalorií atd. A výsledek? Sice všichni vypadáme slim & fit, ale nikdo z našich aktivních playerů nemá nad metrák, natož tak poctivých 130 kilo, aby si mlaďochy břuchem odpinkl a my se krčíme se skóre 0:10 na posledním místě. Ale to je holt evoluce.
On totiž není zas takový kumšt, nás postupně udolat, když nám "díky" zdravotním trendům nezbyly žádné trumfy, jak mlaďochy přehrát. Však ale pro zajímavost nakoukněme do naší rubriky „Vzpomínáme“, když bylo kolem 20 let nám.... Machys při první soupeřově střele vyskočil na doskok, zůstal nad košem levitovat a snesl se na zem až v poločase a to jen proto, že se točily strany. Eda pak svými točitými nahrávkami porušoval zákony fyziky i času, kdy letící míč prokličkoval mezi zkoprnělými obránci a kolikrát nám přilétl do ruky dřív, než ho Eda vypustil, a proto taky kvůli aspoň částečnému fair-play hrával se šátkem přes oči. Horny byl zase tak rychlej, že si během bránění stihl odskočit do fitka a na rande, a soupeř mu stejně nestihl dát koš. Boris svými smečemi lámal desky v takové frekvenci, až se ozývali ochránci přírody, že v okolí Mohelnice dochází k rapidnímu úbytku lesů a není to prý kůrovcem. A Kavřa při své klasické podkošové střele z otočky doskakoval v podřepu rovnou na půlku hřiště, kde už číhal na prvního odvážlivce, který se přes něj pokusí projít. A my se teď, když plynutím času o tyto své marvellovské vlastnosti přicházíme, všech těch vědátorů a výživových expertů se svými super radami ptáme..…“Tohle má být ten výsledek odříkání tlačenek, koblížků a válení se na gauči, a takhle jste si to vážně přáli?“.
A aby všem útrapám nebyl konec, tak i malé světýlko naděje, že se nám alespoň podaří vytvořit rekord soutěže v počtu proher, zatím jen poblikává někde v dáli. V sezóně 2010/11 totiž zamakal náš tehdejší „B“ tým a stanovil těžko překonatelný rekord soutěže v poměru 0:22. Na stříbrném stupínku pak jsou Olšany v sezóně 2014/15 při taky hezkém skóre 0:20. Tyto extra výkony se zdají být jen tězko k překonání, ale my jako vždy nepanikaříme, protože z legendární sezóny 2010/11 máme ve stávajícím týmu rovnou 6 tehdejších playerů a s jejich zkušenostma bysme to aspoň na bednu dotáhnout mohli.
Teď ve čtvrtek nás čeká poslední letošní zápas doma proti Lipníku a pak už konečně zasloužený odpočinek. A borci, ať už to s Lipníkem dopadne jakkoliv, možná by to chtělo vrátit se během svátků ke kořenům prabasketu a začít na sobě makat. Normálně zalehnem na matrace, začnem se ládovat řízkama, chlebíčkama, cukrovím, zalejem to vaječným koňakem a ono to zas půjde. A běda, jestli někdo během svátků nepřibere, natož pak nějaké kilo shodí. Basket je totiž dřina a pro úspěch je potřeba taky něco vytrpět.
Mohelnice – Zlín B 64:82 (15:22; 33:40; 42:64)
Body: Kavřík 29, Hauser 19, Hopjan 9, Horneš 3, Heinrich 2, Mikulášek 2, Teltscher a Macháček bez bodu.
Trojky 5: Hauser 4, Kavřík 1.
Šestky 10/7: Hauser 3/3, Hopjan 4/3, Horneš 1/1, Teltscher 2/0.
Sííí ya pod bezednými koši
