6. červenec 1415 a upálení mistra Jana Husa v Kostnici, 8. listopad 1620 a bitva na Bílé hoře nebo 1. leden 1993 a vznik samostatné České republiky patří bezesporu k významným historickým událostem naší země a teď k nim přibyde ještě 29. únor 2024…dobytí basketbalového chrámu na Mlýnské. Ano, trvalo to dlouhých 84 dnů, kdy jsme mlýnskou svatyni dokázali hájit, ale pod tlakem baskeťáků z ValMezu ji ubránit nedokázali a drtivě padli 38:74. Rodiče předškoláků tak mohou už teď svým ratolestem 29. únor nějakou zábavnou formou vštípit do hlav a možná se tak v budoucnu vyhnou nedostatečným v žákovských.
Oproti zmíněným historickým datům má naše porážka i světlou stránku. Při takto zlomových událostech totiž nezřídka dochází k bouřlivým nepokojům, rebeliím a rabování, kdy kolikrát hoří celá města, zatímco v případě naší prohry došlo jen k předčasnému uzavření bufetu a nedojedení párků. Svým způsobem je to taky pohroma, ale jinak poklidnou dohru naší apokalypsy si pochvaloval zejména Jan Ámos Komenský, který má vedle tělocvičny svou sochu a při jednom daleko méně závažném konfliktu přišel kdysi o nos. Tentokrát byl z poklidného závěru večera tak nadšený, že si jako učitel národů toto významné datum jen horlivě zapsal do své učebnice, dojedl ty párky a samou radostí se vysmrkal.
K samotné prohře se pak těžko hledají slova, tak to radši pojďme obkecat. Přestože jsme se sice na zápas sešli v 8 playerech, ne všichni byli 100% fit, což by z výkonu asi snadno poznal i nestudovaný lékař. Někteří pak možná byli hlavou ještě na BasketBále a trénovali na dámskou volenku, protože na hřišti se ploužili opravdu ladně. Ale nejobjektivnější argument asi je, že se utkal první a poslední tým soutěže. Jinak ValMez opět potvrdil, že ačkoliv je basket týmová hra, kolikrát k rozebrání soupeře stačí jeden player jako tentokrát hostující Škvára. Ten odšpuntoval zápas efektní smečí a pak nám nasypal 7 trojek tak easy stylem, jako si Terminátor nabíjí bouchačku. Než jsme na tu palbu stihli zareagovat, tekli jsme v poločase skoro o 30 bodů a bylo po zápase. Aspoň malou útěchou nám byl v druhé půli přechod ze zónové obrany na osobku, abychom eliminovali trojkové pokusy soupeře. A? Než tentokrát stihl zareagovat ValMez, vyhráli jsme 8 minutový úsek třetí čtvrtiny 14:1. A pak že to nejde. Na obrat v zápase to sice nestačilo, ale aspoň jsme si potvrdili, že vždycky je nějaká cesta.
A na závěr malá kulturní vložka. Díky všem BasketBálistům v Moravičanech za účast a věříme, že jste se na večírku bavili. Upřímně jsou ohlasy až tak pozitivní, že bude nadcházející rada starších probírat uspořádání BasketBálu v podobném stylu i příští rok. Jinak obrovskou radost máme z dlouholetého mohelnického baskeťáka Milana Šuly, který díky výhře v tombole s námi příští sezónu nastoupí do vybraného domácího zápasu. A vzhledem k tomu, že jeho syn Dan hraje za Zlín C, dojde nejspíš na rodinnou bitvu. Taky jste byli tak hodní, že jste nám na bále nechali na památku nějaké to sako, deštník nebo módní doplňky. Za dárky jsme samozřejmě vděční a třeba deštníky nebo čelenky s péry už při vhodných okamžicích nosíme. Jen u sak dejte příště prosím vědět velikost, ať si je můžeme předem vyzkoušet. Jinak dárky pro nás bereme i jako známku toho, že jste si večer užili a při odchodu se nezaobírali prkotinami. Tak třeba zas všichni společně na dalším BasketBále.
Mohelnice – ValMez 38:74 (9:22; 17:45; 31:51)
Body: Kavřík 17, Mikulášek 11, Drlík 6 Teltscher 2, Hauser 2, Macháček, Vlk, Hopjan bez bodu.
Šestky 2/5: Kavřík 1/2, Mikulášek 1/2, Drlík 0/1.
Trojky 0!
Sííí ya pod bezednými koši
