Při cestě k nejvzdálenějšímu týmu naší soutěže si nešlo nevzpomenout na loňský podzimní zápas, kdy jsme si z místní malé, ale „útulné“ tělocvičny s „lavičkami téměř ve hřišti“ odvezli naši vůbec první soutěžní výhru. Byli jsme zvědavi, zda budeme schopni podobný výsledek po roce zopakovat vzhledem k letošní „užší“ soupisce.
Při prvním letmém pohledu na rozcvičující domácí družstvo však bylo patrné, že „zúžení“ kádru nepostihlo jen nás. Domácí nastoupili v minimálním možném počtu hráčů pro zápas, tedy se dvěma „pětkami“ bez náhradníků. My bychom na tom nebyli o moc lépe, ale díky třem „zapůjčeným“ hráčkám nás bylo dohromady 14.
Takže co do kvantity bychom převahu měli, ale jak to bude s kvalitou? První poločas ukázal, že se zřejmě bude jednat o vyrovnané utkání do poslední vteřiny, jak jsme vlastně už s „Valachy“ zvyklí :-)
Začali jsme trochu s nervozitou, ale první pětka držela vyrovnané skóre a na konci čtvrtiny jsme byli „pozadu“ jen o jeden koš. Druhá pětka bojovala taktéž rovnocenně a stáhla v poločase na rozdíl jediného bodu! Výraznější „náskok“ vytvořila až ve třetí čtvrtině první pětka, která skóre otočila a dostala nás do „trháku“ o 7 bodů … teď bylo na pětce druhé, aby náskok udržela do závěrečného hvizdu.
Utkání bylo vyrovnané až do samotného konce. Soupeř trošku přitvrdil a nenechal naše hráče zakončovat i za „cenu“ faulů. Trestné hody se nám ale vůbec nedařily … všech dosavadních 6 pokusů skončilo mimo obroučku … běžela poslední minuta, soupeř měl ještě „manko“ 5-ti bodů a míč v držení. Po faulu trefil jeden trestný hod a po rychlém zisku bohužel i koš ze hry. Takže stačí jeden koš a je vyrovnáno! Drama vrcholí … ale máme míč, dostáváme se na útočnou polovinu … do „vymezeného území“ … ale zakončení zmařeno opět faulem. Na čáře trestných hodů stojí Vojta Slepička, který už tu stojí v této čtvrtině potřetí s nelichotivou bilancí předchozích čtyř neproměněných pokusů …
V hlavě se mu honí myšlenky „ … vedeme jen o 2 body, zbývá cca 10 sekund … když dám aspoň jednu „šestku“, tak už asi vyhrajem … když ne, soupeř může stihnout z protiútoku vyrovnat … sakra, ještě máme letos už ty vyšší koše, vždyť já tam ani nedohodím!“
Je to tak, tlak a „nervy“ jsou v zápalu boje a koncovce velké … první „šestka“ končí bohužel tam, kde předchozí čtyři … na obroučce … zbývá poslední šance bez možnosti opravy … takže nádech, pár bouchnutí míčem o palubovku na uklidnění, výdech a už to zvedá … míč letí vzduchem a věř nebo ne, propadá košem!
Soupeř nakonec poslední protiútok nezvládá zakončit a první letošní výhra je na světě :-)
Tak to bychom měli, ale ještě nás čeká druhý zápas. Je vidět, že výhra našim klukům nalila sebevědomí. Navíc soupeři bude chybět jedenn šikovný hráč, který se v koncovce minulého zápasu zranil. Na požádání soupeřova trenéra schvalujeme hrát jeho týmu v „devíti“ a střídat libovolně, tedy s výjimkou jejich „playmakera“ s číslem 57.
Kluky nabádáme, aby nic nepodcenili a vlítli do zápasu se stejnou bojovností a zápalem jako do předchozího a pokud možno vytvořili větší náskok už v úvodu.
Ve Valmezu snad platí „co si přeješ, to se Ti splní“ … první pětka přetavuje nabyté sebevědomí v suverénní výkon a ovládá první čtvrtinu poměrem 24:4! Střeleckou „explozi“ předvádí zejména Franta Sedlačík, který za toto jedno herní období nasází úctyhodných 16 bodů, většinu z nich po vydařené spolupráci a nezištných přihrávkách Kuby Moťky.
Takto „nastartované“ utkání se nám v dalších čtvrtinách podařilo relativně v klidu „ukočírovat“, když jsme skóre s dvouciferným bodovým rozdílem drželi po zbytek zápasu a uhájili až do konce.
Je to tu! První dvojzápas, kdy si připisujeme do tabulky 2 výhry. Druhý zápas sice trošku ovlivnilo oslabení soupeře, ale „zadarmo“ to určitě nebylo.
Stejně jako loni, klíčovým aspektem k výhrám bylo nasazení, bojovnost a poctivá „odpracovaná“ obrana po celou dobu utkání. Lze obecně konstatovat, že všichni hráči a hráčky bránili naplno v rámci svých individuálních schopností, což bylo zásadní.
Někteří směrem „dozadu“ odehráli zřejmě své nejlepší zápasy. Za zmínku stojí výkon Kuby Moťky, který většinu zápasu bránil nejlepšího hráče soupeře nejen zodpovědně, ale hlavně důrazně a „natěsno“ po celém hřišti. Mirek Strachota ke své tradiční bojovnosti a výbušnosti přidal několik zisků, z nichž se dostával do „brejků“. Určitě svůj nejlepší obranný výkon, po pár „důrazných upozorněních“ od trenérské lavičky v začátcích čtvrtin, předvedl Tomáš Nosek.
Střelecky je letos naší oporou Franta Sedlačík, který v porovnání s loňským podzimem udělal výkonnostní posun zejména v ofenzivě, kdy zefektivnil a zjednodušil svůj pohyb s míčem a lépe využívá své fyzické předpoklady. Díky tomu se dostává snadněji k zakončení, případně faulům. Jeho celkových 38 bodů v tomto dvojzápase činilo 40% vstřelených bodů celého týmu.
Co tedy přidat na závěr? Ve Valmezu se nám prostě „líbí“, klidně bychom sem jeli znovu, i když je to a poznání dál než do Olomouce, kam nás los soutěže zřejmě na „vystřízlivění“ posílá příští týden :-)
Tak si tedy ještě užijme pocit vítězství a rozlučme se oblíbeným „valašským“ pokřikem „Valmez, Valmez, über alles“!
Výsledky zápasů:
Basket Valmez – BK Mohelnice 39:42
Body v zápase: Franta Sedlačík 14b, Jakub Moťka a Vojtěch Slepička po 6b, Tomáš Fuchs a po 4b, Kristýna Přichystalová, Mirek Strachota, Tomáš Nosek a Oskar Vaňák po 2b, Sofie Kunertová, Matyáš Vaněk, Jakub Slepička, Phan Dang Toan a Rudolf Delie bez bodu.
Basket Valmez – BK Mohelnice 31:52
Body v zápase: Franta Sedlačík 24b, Kristýna Přichystalová 8b, Mirek Strachota 6b, Jakub Moťka 4b, Simona Nejedlá, Vojtěch Slepička, Tomáš Fuchs a Simona Nejedlá, Tomáš Nosek a Rudolf Delie po 2b, Sofie Kunertová, Matyáš Vaněk, Oskar Vaňák, Jakub Slepička a Phan Dang Toan bez bodu.
Trenéři: Martin Moťka, Zdeněk Slepička
